Jak jsme vyhráli (2. část)

A tak se vracím k tomu slavnému pondělku. A navazuji tam, kde jsem minule tak dramaticky skončil.

Začínají prezentace her. S celým týmem (který nakonec dorazil v plném počtu, což zpočátku vypadalo neproveditelně) se odebíráme k řečnickému pultíku. Už se zdálo, že nám nebude fungovat notebook s projektorem, přestože jsme si to pěkně v klidu před začátkem vyzkoušeli. Ne je to dobré. Nahodil se. Snažím se ze sebe setřást počínající paniku. Ale pochybuji, že si jí někdo mohl nevšimnout. V duchu si opakuju všechny připomínky k mým prezentačním projevům „nelítej tam jak magor, stůj rovně, nemávej rukama, mluv klidně, hlavně se nesměj svým vtipů, ne radši žádný neříkej, koukej se porotě do očí, když něco pokazíš: nevadí řekni to znovu“ a pak nakonec „dej tomu drajv a užij si to“. (Popravde, já prezentace miloval, než sjem se ze všech stran dozvěděl jak moc to dělám špatně od tý doby jsem z toho celej nervózní. Příští semestr jsem si povině naordinoval zapsat si rétoriku ). A tak začínám prezentovat. Říkal jsem si to doma asi 10krát. Znám každý slovo, ale stejně se občas zakoktávám. Sakra kdybych tak mohl pořádně gestikulovat. Ale ne to vypadá blbě (už jste se mnou někdy mluvili aniž bych při tom nemával rukama jak semafor??? ). Nervózně jsem se prokousal ke spuštění hry.

Spouštíme. Trochu jsem doufal, že uslyším „ochhh“. To z toho jak všechny ohromí náš krásně napsaný, na GPU běžící oceán. Ale v publiku sedí spousta odborníků a na ty si člověk musí připravit něco ještě o kus lepšího. Pro jistotu zmiňuji, že planeta je moc hezká, kdyby si tedy někdo náhodou nevšmil. Procházím většinu možností, které ve hře jsou. Mám pocit, že se to docela líbí. Nakonec chci ukázat jaké krásné miminko-toxíky máme. Lítám jako blázen po planetě, ale nakonec jsem ho našel. Sadím u něj strom abych předvedl správnou ekologickou péči. A končím prezentaci.

Porotci nyní pokládají své otázky. Je vidět, že se fakt vyznají. Docela nám to natřeli a prokoukli, že hra nemá šťastný konec (dneska už má). A že nemá více levelů (dneska už má). A jeden si dokonce všiml, že osvetlění nějak nesedí (a to nesedí pořád, ale je to na upgrade listu). Porotců bylo asi 7. A jenom jednomu jsem mohl odpovědět pozitivně. Ptal se zda-li se dá na planetu skutečně jednoduše vložit nový objekt. Ano to tedy dá. Když jsme dělali pole, trvalo to asi 30minut . Ale když se to tak vezme, byli na nás hodní. Vývoj softwaru dostával otázky skutečně záludné. A první projekt se povedlo porotě skutečně rozstřílet na kusy. Ale od čeho jiného by tam ta porota byla? Přesně tak to má být.

Projekt, jež byl nasezen proti nám. Byla strategická hra. Vytvořená dvěma studenty ze Univerzity Palackého v Olomouci. Což je škola silně humanitní. Když se to tak vezme, tak technicky na nás jejich hra ani trochu neměla (v podstatě herní logiku řešilo 2D pole integerů, neměli tam myš a všechno bylo řešeno tak aby to bylo co nejjednodušší - narozdíl od nás, my neustoupili z jediného požadavku, jen to trvalo déle). Ale doháněli to nápadem (opravdu zajímavý, museli jste se rozhodnout zda být hodný či zlý) a hlavně tím že hru měli už dokončenou. Bylo vidět, že se po naší prezentaci trochu stydí. „Tak já to radši vypnu“, s těmity slovy končil prezentující. To ale nemuseli, nám bylo jasné, že porota to jak hra vypadá zase tolik neřeší a že to je opravdu pořádná konkurence. A přestože jsme vyhráli, si myslím, že tito studenti filosofické školy předvedli naprosto unikátní výkon. Když prakticky bez znalostí programování dokázali napsat takřka 3D hru. Velmi si jich za to cením.

Nu a došlo na vyhlašování výherců. Jak jsme čekali (a doufali, že to tak nebude) porota se rozhodovala dlouho a těžce. Přecejenom není to soutěž jen techniky, ale i nápadů. Ale přecejenom vyhlásili naše jméno. Měl jsem opravdovou radost. Ale opět jsem poslechl ty jež mi říkali „když vyhraješ tak zase nejači jak magor, vypadá to blbě“. A tak jsem nejančil, ale důstojně (v rámci svých možností) příjal ruku, diplom a výhru.

Tak SLÁVA: ty hodiny a dny a noci programování nebyli k ničemu. Vyhráli jsme národní finále prestižní soutěže a to není k zahození nikdy. A těch zkušeností… No jéjej

Jo a příští rok do toho jdeme znovu…