Nazdar parťáci. Cožeto nepíšu? Víte, já mám docela nabitý prázdniny. Tak co je nového?
Udělal jsem státnice. Nedopadl jsem nic moc, ale za prvé jsem dostal otázky co mi nesedly a hlavně jsem se skoro neučil. Prohlásil jsem totiž „to bude pohoda, však jsem chodil do školy, učil se, mám dobrý známky a přece jsem to nezapoměl“. Moje učení na státnice trvalo v podstatě 4 dny, kdy jsem si to jen tak zlehka přečetl 
. Takže tady s komisí docela souhlasim. Co mě překvapilo, bylo negativní přijetí mojí bakalářky onou komisí. Přišlo mi to nefér, ale už je mi to jedno. Strávil jsem 3 tejdny v přírodě a to pak člověk na nějaký trable s lidma v obleku, kdesi daleko na čvutu zapomene sakra snadno.
Moje milovaná Mája je v Americe v New Yorku. Už jsou to 3 a půl tejdne a ještě jeden to bude. Můžu se z toho zbláznit. Kdybych se pořád neškrábal na nějaký kopce nebo nedržel v rukou pádlo či kytaru tak asi leknu smutkem. Děkuju ti znova přírodo .
Co jsem zažil? Se starym candátem jsem v našem defíkovi (nebo spíš jeho, mém jen z toho duševního pohledu) projeli Norsko. Teda projeli. Spíš jsme ho tak prohipísákovali. Byli jsme tam potřetí, tak jsme to nikam nehnali. Sem tam se zasekli a hráli na kytáru (teda candát… já do ní jen tak zběsile řezal ). Sem tam jsme protáhli kosti na nějaké lehčí tůře skrz nádherné národní parky. Nečetli průvodce pro turisty, protože my nejsme typický turisti a jeli kam nás to táhlo. A to trvalo 14 dní a když jsme jeli domů, ani jsme nevěřili že už to těch 14 dní bylo. Ve švédsku jsem narazil na dokonalé bouldry asi o nich něco sepíšu.
A pak jsem jel s Pardálama z ječný na vodu. Tradiční ječňácká voda. Už páta. Neuvěřitelný jak nám to spolu pořád drží a šlape. Jezdíme vltavu, což je snad nejsnadnější řeka na světě. Ale nám o tu vodu asi stejně ani tolik nejde. Prostě pádlujeme, jezdíme jezy, večer kecáme a pořád je prča. Jo jo, už vidim jak to někdo řekne, že to je póza, že sme se tak super mít nemohli. Ale jo mohli a měli. Jedinej rozpor nastal kvůli umístění stanů na zlatý koruně a to je tak vše. Druhej teda byl, když jsem se rozhodl předvádět jaký jsem horolezec na lampě veřejného osvětlení v Českých Buďejovicích. To problém nebyl, ale inspirovalo to i Jendu a toho natočila kamera a měli jsme zábavnou konfrontaci s městskou policíí. Někomu se to nelíbilo, jiní se smáli, ale zase máme o čem vyprávět.
A teďka co? Teďko budu pár dní trajdat po tatrách s nejvěrnějším horským kámošem JJem a Tomášem, zvaným též Thomas (protože Thomas! Was hábn zí ge macht!? … ne že bych uměl německy ). A cestou z tater se stavíme s JJem v Adršpachu na pár prima dní skalního lezení s naším velkým vzorem a kámošem Kajasem, který je člen horské záchrané služby a my se od něj máme spoustu co učit. A pak už přijede Mája a to budu šťastnější, než kdybych se zdolal Mont Blanc s Everestem dohromady
